Obrazy

Tak jako je tělo plné jizev a vrásek uměleckým dílem života,  tak je obraz otiskem duše umělce, který toho prožil tolik, že už nechce vůbec mluvit. Jen mlčet a malovat….   Akryl / 120 x 140 cm / Modré máky

Paměť něhy sahá tam kde voda kvete, kde vítané jsou proměny, zavřu oči a v srdci vidím,  jak babička svetr plete, jak vlasy moje pohladí.   Jako malá, vždycky seděla jsem u vody, pouštěla květiny po proudu, oblečená do tiché nálady, neznalá ještě na srdci kamení hroudu.  ...

Včera jsem šla spát brzy. A ráno jsem v našem vesnickém chatu našla fotografie polární záře nad našimi domy. Zase jsem ji prospala. Jako vždy. Jednu AURORU jsem ale nedávno namalovala. Obrovskou. Dva krát dva metry. Je na ní přesně ta zelená, která se třpytí na obloze. Vzniká ve chvíli, kdy...

Vpíjím se do barev jako se vpíjím do vůně člověka, kterého miluju celým svým srdcem a stáváme se v propojení jedním tělem. Nevím, kde končím já a začíná on, možná proto se pokaždé utopím v jeho dlaních. Malování není tak nebezpečné. Jen barva za nehty, co nejde dolů, mi připomíná, že mě na malou,...

Iris nikdy nebyl květinou pro ty, kteří chtějí zůstat neviditelní.  Nese v sobě něco téměř královského. Hrdost. Hloubku. Tajemství. Ve starých řeckých mýtech byla Iris poselkyní mezi nebem a zemí — spojovala světy, které ostatní neviděli. A možná právě proto tato květina dodnes symbolizuje...

Jsou dny, kdy je mi hodně smutno. Zavřu se do samoty a nikoho tam nepouštím. V takový moment jsem sice sama, ale hodně blízko duši, se kterou vedu tichý dialog skrze to, co tvořím. Říká mi, abych nic nehodnotila. Ani to, co vzniká. Ani to, co je, co se děje a co je zdrojem mého smutku. Pořád...

Jaké by to bylo žít tam, kde prší štěstí? Existuje taková realita, kde lidé necítí smutek? A proč je to přesně tak, jak to je v té naší realitě? Že pořád hledáme, toužíme, chceme a potřebujeme a možná právě proto nám štěstí uniká …. . Akryl na plátně / 80 x 80cm / Dimenze štěstí

Když si uvědomím, že TEĎ je to jediné, co mám, mnohem víc mi voní květiny, mnohem víc se mi líbí jejich existence, mnohem víc vnímám jejich energii a poslání, mnohem víc si vážím, když mi je někdo přinese. Teď a tady je ta nejdůležitější květina mého života, která se už nikdy nebude opakovat....

Hlubiny jsou děsivé. Nevíme co je pod námi, nevíme kde to končí, koho tam potkáme. Ale když na to dno dopadneme, vždycky se z něj zrodí krása. Krásný hluboký člověk, co prožil těžký pád a v jeho očích se odráží zkušenost prožitku nejhlubší bolesti. Krásné srdce, které tluče silněji a umí...